Hořký hrabě Negroni

Drinks

drinks historie koktejl Negroni

Na počátku všeho byla Itálie a v ní sladký život, který potřeboval dodat hořký balanc. Asi tímto způsobem by mohlo začít vyprávění o jednom z ikonických klasických koktejlů uplynulého století. Co všechno ale stojí v pozadí za tímto šlechticem mezi aperitivy? Newyorský novinář a publicista Robert Simonson se o Negroni vyjádřil jako o jednom z nejdemokratičtějších koktejlů na světě a možná právě tato „demokracie“ mu získala takový věhlas, kdy se stal doslova fenoménem o tisíci variacích.

Pokud přijde řeč na původ klasických koktejlů, bývá to velmi ošemetné téma zastřené mnohdy nespočtem polopravd. Na druhou stranu najdou se i výjimky, u nichž s téměř stoprocentní jistotou můžeme říct, že známe okolnosti jejich vzniku. A právě takovouto výjimku představuje Negroni. Koktejl, jehož kořeny sahají do Florencie má na svědomí italský hrabě Camillo Luigi Manfredo Maria Negroni, který měl velmi kosmopolitní a pohnutý život s pověstí kovboje z Divokého západu, gamblera z New Yorku a elegána z Milána. V roce 1905 se vrátil zpět do Itálie, a to konkrétně do rodné Florencie, kde převážně žil až do své smrti. Nápoj údajně vznikl mezi lety 1919 a 1920 v Caffè Casoni, kde mladý barman Fosco Scarselli vyřizoval objednávku hraběte, jenž žádal ve svém Americanu namísto sody gin, aby koktejl řádně posílil. Zmínku o Negroni poté ještě roku 1920 zachycuje pochybnost v dopise Frances Harper z Chelsea v Londýně, která doslova nemůže uvěřit tomu, že hrabě Camillo je schopen vypít za jeden den více než dvacet Negroni.

 

Jak už tomu ale bývá, nic není tak jednoduché, jak se zdá. V roce 2009 totiž proběhlo barovým světem tvrzení Noëla Negroniho, který deklaroval, že jediný a pravý vynálezce koktejlu byl jeho předek Pascal Oliver, korsický generál a hrabě z Negroni, čímž zasadil vznik koktejlu mimo Itálii. Pascal Oliver Negroni se narodil v roce 1829 a v osmnácti letech se připojil k francouzské armádě, kde po 44 letech završil svou kariéru v hodnosti brigádního generála. Drink založený na vermutu, který se záhy stal hitem, měl podle vlastních slov v dopise bratrovi prezentovat v důstojnickém klubu Lunéville v Saint Louis, což byla francouzská kolonie v západní Africe, v níž Pascal Oliver sloužil mezi lety 1855 a 1865. V širším kontextu zdrojů se následně objevují domněnky, že koktejl vznikl při příležitosti Negroniho svatby v roce 1857, což sice dává jistou možnost pro koktejl na bázi vermutu, ale zcela popírá další elementární složku, tedy Campari, jelikož tato značka byla založena až v roce 1860.

V souvislosti s tím se vyskytly kritické názory na pravost zmíněného dopisu, a tak se Noël Negroni vydal do Afriky, kde hledal a snad i „nalezl“ potvrzení své teorie. Jeden z afrických zdrojů, doktorka Maurice Ousselin, deklaruje vliv jistého francouzského kapitána Negroniho na její předky a vzpomíná na svého strýce, vnuka kapitánova afrického přítele, a jeho vyprávění o nápoji zvaném Negroni. Jiným zdrojem je vzpomínka místní barmanku jménem Saly, jejíž pradědeček v Senegalu vlastnil kolem roku 1860 textilní továrnu a byl blízkým přítelem mnoha francouzských důstojníků. Jedním z nich měl být i kapitán Negroni, který mu na důkaz jejich přátelství daroval koňské sedlo. A právě tento kapitán údajně podle Saly vymyslel na své svatbě koktejl z ginu, Campari a vermutu.

Teorii o Pascalu Oliverovi podporuje rovněž článek v korsických novinách z 2. února 1980, kde se píše, že tvůrcem klasického koktejlu byl Pascal Negroni, který koktejl poprvé prezentoval v předvečer první světové války v důstojnickém klubu v St. Augustine v Paříži. Nicméně sláva může být jen jedna, a jak se Pascal Oliver Negroni dostal v předvečer války do Paříže, když zemřel v roce 1913, je záhadou.

Ať už se nám tudíž líbí jakákoli verze, zdá se ta italská věrohodnější a pragmatičtější i z hlediska chuťového vývoje nápoje. Ten bývá stanoven na obměně nápojů Torino-Milano a Milano-Torino, přičemž v druhém jmenovaném již figuruje Martini Rosso, Campari a pomerančový twist. Odtud je pak už jen krůček k Americanu s typicky americkým zvykem přidání sody, kterou měl hrabě Negroni prozřetelně vyměnit za gin.

Negroni – receptura podle IBA

3 cl ginu
3 cl Campari
3 cl červeného vermutu

Všechny ingredience nadávkujeme do míchací sklenice a promícháme s ledem. Servírujeme do předem vychlazené sklenky.

Moderní variace

Jednoduchost Negroni svádí k pokusům a transformacím ve všech směrech. Nejslavnějším twistem je zejména v poslední době oblíbený Boulevardier, který je postavený na bourbonu a jehož kořeny můžeme dohledat až k roku 1927, kdy se objevil v McElhoneově knize Barflies and Cocktails. Nové a zajímavé variace posouvající pomyslnou „hořkou“ zkušenost s Negroni opět o kus dál se ale objevují i dnes. Ochutnat tak můžeme kupříkladu lahvované Rose Negroni od Tonyho Conigliariho, v němž vyniká kromě klasické kombinace navíc chuť růžového pepře a růží, Approval, ve kterém spojil Alex Kratěna pro Jima Meehana ve stejném poměru Banks rum, likér Kamm&Sons ginseng a Cocchi Americano, nebo Barrel-Aged Negroni Jeffreyho Morgenthalera. Opravdovým trhákem se stalo také White Negroni vytvořené v roce 2002 Waynem Collinsem pro jeho kamaráda Nicka Blackwella, kdy dávkoval 6 cl Plymouth ginu, 3 cl Lillet Blanc a 7,5 cl Suze.

Tomáš Mozr, 28. 06. 2018