Milovník rumových historek Ian Burrell

Drinks Rozhovor

Ian Burrell rozhovor rum Rumfest Rumfest by Barlife

Studoval na nejlepší herecké škole v Londýně, hrál basketbal za národní tým, svou muzikantskou činnost zúročil ve filmu a v počítačové hře. Řeč je o jednom a tom samém člověku – Ianu Burrellovi. Ten je znám pro svou lásku k rumu, ale aktivit provozuje mnohem více. Ačkoli všechno výše zmíněné již opustil a nyní se naplno věnuje pouze gastronomickému a nápojovému odvětví, i zde má práce až nad hlavu. V současnosti je pro něj zřejmě nejdůležitější jeho kniha, kterou by měl dopsat koncem roku.

Popovídejme si nejprve o rumu. Londýn je středobodem barmanského dění, jaké trendy tedy v kategorii rumu pozoruješ?

U rumu můžeme vidět podobný vývoj jako u jiných destilátů. Jedním z trendů je určitě premiumizace. Dále se experimentuje s dobou zrání, nově vznikají velmi staré rumy. Staření probíhá v netypických sudech, například po víně a podobně. U rumů se tak objevují zajímavé a nové chutě a vůně. Konzumenti dnes lépe vědí, co pijí, a hledají nové zážitky. Přicházejí noví výrobci rumů a nezávislá stáčení, která konzumentům slibují nevšední zážitek. Vzniká mnoho malých a mladých značek, které třeba ani nemají vlastní palírnu, ale skupují rumy dalších výrobců a vytváří svůj vlastní blend. Svůj vlastní styl, svůj vlastní příběh. A na závěr nesmíme opomenout ani kategorii spiced rumů, které jsou na vzestupu. S nadsázkou říkávám, že jde o rumovou obdobu ginu, s ohledem na dodaná aromata a chutě.

Můžeme se vzestupem kořeněných rumů očekávat i návrat tiki kultury?

Rozhodně. Vlastně už se to děje. A nejen ve spojitosti s kořeněnými rumy. Rumy jsou spojovány s koktejly a koktejly jsou spojovány s tiki a tiki je spojováno se zábavou. Takže nás určitě čeká jejich návrat.

Když už jsi zmínil gin, ovlivňují se tyto dvě kategorie? Přetahují si vzájemně konzumenty?

To si nemyslím. Gin je hitem v tuto chvíli, kdežto rum je populární dlouhodobě. Takže zatímco obliba ginu se rapidně navýšila vyloženě zničehonic, rum si konstantně udržuje svou postupně narůstající křivku oblíbenosti.

Jaký je tvůj názor na craftové rumy?

Podle mě je to skvělá věc. Musíme si uvědomit, že jde především o záležitost poptávky. Protože lidé chtějí příběhy a zároveň touží objevovat nové věci, zcela odlišné od toho, co je považováno za normu. Máme tedy velké značky, které každý zná a jsou dostupné celosvětově, a máme craftové rumy, které se vyrábí v malých omezených dávkách a dostanou se jen k určité skupině lidí. Tyto značky pracují s neobvyklými vůněmi a chutěmi, nebojí se jít proti proudu a vytvořit něco úplně jiného. Myslím, že jsou craftové rumy skvělým doplňkem známých velkých značek.

Jsi zakladatelem londýnského Rumfestu, letos tě čeká 12. ročník. Jak se akce za tu dobu proměnila?

Navážu na předchozí otázku, protože jedním z největších rozdílů je současný zájem craftových značek o účast na Rumfestu. Festivaly jsou důležité pro to, aby se značky dostaly do povědomí lidí a návštěvníci měli možnost objevovat a ochutnávat, s čím se dosud nesetkali. Proto taky festival organizuju a mám radost, že můj event zapříčinil vznik dalších festivalů jako toho v Praze, Paříži, Hongkongu, New Yorku… Zkrátka po celém světě.

Jako každý festival i ten můj začínal jako malá okrajová záležitost a postupně se rozrostl. Na můj vkus až příliš, jsem proto rozhodnutý jej trochu omezit. Najít menší místo pro méně návštěvníků, zdražit vstupné, abych od příchodu odradil určitý typ lidí. Mám totiž pocit, že festival v současné podobě začíná ztrácet svou identitu a lidé se tam chodí jen opíjet. Chci mu vrátit záměr, se kterým jsem Rumfest zakládal – degustačně-edukativní událost pro opravdové znalce rumu, kteří si rum dovedou vychutnat i po menších dávkách a dokážou domů odejít po svých.

Který rum tě v nedávné době příjemně překvapil?

Na pražském Rumfestu jsem ochutnal agricole rum Toucan, ten byl opravdu moc dobrý. A nedávno jsem strávil nějaký čas na Madeiře, kde jsem v jedné palírně měl také moc dobrý rum dozrávající v sudu po madeiře.

A jaká je tvoje nejhorší zkušenost s rumem?

Ta je shodou okolností také z Česka. Na pultu jednoho obchodu jsem objevil Bum pražské gardy. Je pravda, že jsem se neodvážil ochutnat, ale i tak to ve mně zanechalo hluboce negativní dojem. Nezamlouvá se mi matení zákazníků, kteří si pak myslí, že tento a jemu podobné produkty z cukrové řepy a dobarvené karamelem jsou rum. Jsou přesvědčeni, že takto má rum chutnat, a rumy z cukrové třtiny odmítají, protože chutnají úplně jinak. Což je škoda.

Tvůj program na květen a červen je opravdu nabitý. Kromě českého Rumfestu se na tvé „Rum Road“ objevují Portugalsko, Anglie, Francie a Amerika, ale třeba také Rakousko, Polsko a Itálie. Jaký je tvůj recept na zvládnutí takto náročného programu?

Důležité je si i během návštěvy najít chvilku k odpočinku. Také si dávám pozor, abych nepil moc. Piju, degustuji, užívám si chutě jednotlivých rumů, ale neopíjím se. Protože alkohol je nejnebezpečnější drogou na světě – je legální a snadno dostupný. Takže jsem velmi opatrný, abych to s ním nepřehnal.

A jak jinak vypadá tvůj běžný den, když zrovna nejsi na cestách?

To záleží na tom, jaká je ten den zrovna moje role. Nepracuji totiž pro žádnou společnost, kde by mou náplní práce bylo podporovat jediný brand, školit barmany a objíždět bary a představovat jednu konkrétní značku rumu. Místo toho organizuji festivaly, vedu semináře, hodně čtu a sám se vzdělávám, píšu knihu, poskytuji konzultace pro bary a restaurace, ať už se týkají rumů samotných, či koktejlových menu založených na rumu. Občas vystupuji i v televizi. Je toho hodně a vše je dost různorodé, takže to, jak vypadá můj běžný den, se odvíjí od toho, co se zrovna sejde.

Ale ty máš více tváří. Které jsou ty další?

Popravdě řečeno už v tuto chvíli žádné další nejsou. Hraní, basketbal, hudba – to všechno jsem už pověsil na hřebík. Každou z těch činností jsem si neskutečně užil, ale doba, kdy jsem se jim věnoval, uplynula a je čas jít dál. V současnosti se naplno věnuji rumu a naprosto mi to vyhovuje.

Takže nelituješ, že jsi musel nechat všeho ostatního?

Vůbec ne. I když jsem dělal hudbu, nikdy jsem neměl nutkání stát se zpěvákem a vydělávat si tímto způsobem. Ale jak šlo o rum… Když jsem se poprvé postavil za bar, věděl jsem, že to je obor, kterému se chci v životě věnovat. Vše ostatní bylo příjemným zpestřením života a živobytí. Jsem za to rád, ale jak už jsem řekl, nadešel čas se s dalšími aktivitami rozloučit.

A co tedy děláš, když nepracuješ?

Dívám se na televizi. Na Netflix, filmy, sportovní zápasy. Televize je perfektní příležitost, jak úplně vypnout a na nic nemyslet. Což je strašně důležité, vypnout a nepracovat ani v myšlenkách, zregenerovat se. V opačném případě bych hodně rychle vyhořel, tím jsem si jistý.

Jaký je tvůj oblíbený film nebo seriál?

Mám jich spoustu, ale v poslední době se dívám hlavně na marvelovské filmy. Na komiksech jsem vyrůstal, takže se s nimi trochu vracím do dětství. Nemluvě o soudobém zpracování a filmové technologii, díky které se tyto příběhy posouvají na úplně jinou úroveň.

Jedna z tvých písní se objevila jako soundtrack k filmu a dokonce k počítačové hře. Hraješ hry i ty sám?

Už ne. Dřív jsem hrával klidně i devět hodin denně. Ale skoncoval jsem s tím, je to neskutečný požírač času. Člověku pak utíká skutečný život, zatímco žije ten virtuální.

Global rum ambassador je pozice, kterou jsi vytvořil sám pro sebe. Jak si představuješ její budoucnost? Bude se dědit z otce na syna?

O tom dost pochybuju. Ale popravdě jsem nad tím moc nepřemýšlel. Tu pozici jsem si vytvořil pro sebe a je unikátní v tom, že jsem jediný.

Hodně cestuješ. Procestoval jsi už celou zeměkouli?

Byl jsem na všech sedmi kontinentech, ale určitě ne ve všech zemích. Ještě mi jich dost chybí. Každopádně hodně cestuji s British Airways a stáhl jsem si jejich aplikaci, která mi počítá, kolik jsem toho nalétal. A mám už tolik kilometrů, že by to vydalo na cestu ke Slunci a zpátky.

Kterou z navštívených zemí sis nejvíc zamiloval?

Českou republiku. Ne, fakt, nesměj se. V Česku jsou skvělí lidé a zažil jsem tu už spoustu zábavy. Líbí se mi místní architektura a mám rád i českou kuchyni. A česká barová scéna je něco neuvěřitelného. Tolik lidí se tu téhle profesi věnuje opravdu srdcem.

A v které zemi jsi ještě nebyl, ale chtěl bys?

Jednoznačně Keňa. Ta je na prvním místě na seznamu.

Ovlivní Brexit nějak tvou práci?

Těžko říct jak do budoucna, ale v tuto chvíli je to pro mě spíše výhoda, byť jsem Brexit nepodporoval. S odchodem Británie z Evropské unie klesla libra, takže když jedu do zahraniční, dostanu stejný plat, ale ti, kdo mě platí, zaplatí v přepočtu na lokální měnu méně. To je výhodné pro obě strany. V zahraničí pracuji většinu času, a navíc kromě své osoby nic nevyvážím ani nedovážím, takže mě osobně se Brexit naštěstí zatím nijak negativně nedotýká. I když – uvidíme, co nastane. Pokud se budu muset prokazovat pasem i po Evropě a budu muset v každé zemi dostat razítko, moc dlouho mi pas nevydrží. To bude asi jediná nepříjemnost.

Rum Fashioned nebo Piña Colada?

Záleží, kde piju. Na pláži bych si Rum Fashioned asi nedal…

Jaký rum by sis dal ke svému oblíbenému jídlu?

K jídlu bych si dal pivo nebo víno, po jídle bych si pak dal sklenku rumu nebo koktejl. Nemusím moc sladké, takže bych si rum dal místo dezertu. Dezertní koktejly jsou v současné době vlastně svým způsobem trendem. Jedno takové menu jsem pomáhal vytvořit, servírovali jsme rum brûlée. Dává to dokonce větší smysl. Po hlavním chodu je na dezert málokdy místo.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Chystám se otevřít další bar a do konce roku bych chtěl dopsat svou knihu. Bude se jmenovat Rum Bible a bude spíše o příbězích než faktech a historii.

Jaký je tvůj nejoblíbenější příběh?

Nejspíš ten o odlévání rumu z nově otevřené láhve jako oběť bohům a duchům.

A co příběhy o tvém dědečkovi?

Ty vyprávím hlavně proto, aby lidi pochopili, co se jim snažím sdělit. Snad žádná z těch historek se nestala přímo mému dědečkovi, ale každá z nich je založena alespoň na částečce pravdy. Tu pak nafouknu do enormních rozměrů, a tak vznikají ony příběhy o dědovi Burrellovi.

 

Rozhovor najdete v Barlife 87.

Soňa Hanušová, 23. 06. 2018