Zaostřeno na projekt: Dobře naloženy

Příběhy

Dobře naloženy příběhy rozhovor Zaostřeno na projekt

Tři energické, dobře naložené ženy, jejichž záliba ve fermentaci vyústila v samostatný projekt. To jsou Dobře naloženy – Tereza Chylíková, Jana Burianová a Zuzana Menhartová. Aktuálně je můžete i s jejich produkty potkat hlavně na food festivalech a workshopech nakládání a kvašení. Něco více o projektu i o nich samotných se dozvíte následujícím článku.

Můžete se na úvod představit?

Zuzka: Když se budeme bavit o brandu, tak Dobře naloženy jsou projekt tří zcela odlišných a zároveň neohrožených žen, které se rády potkávají s přáteli, uznávají jednoduchost a chytrost nejen v kuchyni a úsměv je pro ně každodenním chlebem a zásadní ingrediencí. Ve volném spolku nabízíme jak stálice v podobě kimchi a naložených okurek na asijský způsob, tak sezonních delikátních chutí a surovin. Fermentaci považujeme nejen za způsob jak ochutnat lahodné, a často velmi specifické, chutě, ale přiznáváme jí zaslouženě významné místo i z pohledu zdraví a tradičních dovedností v kuchyni. V Dobře naloženy jsme tři ženy, Terka, Jana a Zuzana, a na vlnách fermentace brouzdáme po gastro scéně s vyhrnutýma nohavicema a úsměvem už třetí rok.

Jak vznikl nápad a kdy jste si uvědomily, že je to i zajímavá příležitost pro podnikání?

Zuzka: Byl to jeden z těch nápadů, který přijde sám, naprosto organicky se rozroste, uhnízdí a žije si svým životem… Což se vlastně u projektu k fermentaci přímo nabízí. Vyplynul z faktu, že v gastru a na food scéně jsme všechny jako doma, obklopujeme se zajímavými a šikovnými lidmi a to nás jednoduše ponouká taky něco vymýšlet, zkoušet, vytvářet a… jíst. Jídlo nesmírně sbližuje a protože všechny milujeme nakládané pochoutky, kterých je v dobré kvalitě a efektivní jednoduchosti na trhu vážně málo, tak to zaměření se na fermentování vlastně vyplynulo samo.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste musely na začátku nejvíc bojovat?

Jana: Na začátku byla chuť si pro radost vytvořit fermentační kroužek, kde bychom sdílely své výtvory a zkušenosti. To se rychle rozšířilo na naše přátele a přátele přátel a takhle „per huba“ stále dál. Vzpomínám si, že i jméno jsme si vymyslely z fleku. Seděly jsme na kafi, a že teda se nějak pojmenujeme. A jak se tak dobře bavíme a smějeme, tak to jméno k nám přišlo samo bez velkého vymýšlení. To bylo jaro 2015 a my se rozhodly, že zkusíme Apetit piknik v Grébovce. S pomocí přátel jsme si udělaly etikety a dobře naloženy jsme si zkusily jít před lidi, kteří nás neznali. Pěkně s kůží na trh. To byla první ostrá zkouška. A prošla na výbornou.

Terka: Myslím, že od začátku bojujeme pouze s časem. Tím, že je to pro nás především hobby a věnujeme se mu ve volném čase někde mezi prací, dětmi a další řadou zájmů a aktivit, tak je naším největším problémem najít si právě ty volné chvíle na nakládání, experimentování a naše společná setkání.

Zuzka: Jo… Hlavně ta společná setkání. Než se naše asistentky sladí v diářích, tak jsou to někdy i týdny.

Na který úspěch jste nejvíc pyšné a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Terka: Hned na začátku nás „nakopnul“ úspěch na zmíněném Apetit pikniku, kde nám vše dobře naložené velmi rychle zmizelo z pultu. Pak jsme se účastnily dalších akcí, naší srdcovkou jsou Street Food Festivaly a Street Food Jamy u Crossu v Holešovicích. V letošním roce jsme pak velmi pyšné na výhru v prvním ročníku Kimči battle, kde naše kimchi vyhrálo první místo mezi 23 vzorky v obou kategoriích – u odborné poroty i diváků. Dokonce jsme letos začaly dělat i workshopy o fermentaci, ve spolupráci se Zachraň jídlo a Sociologickým ústavem AV jsme měly první workshop před prázdninami a na začátku podzimu se chystá další. No a hlavním úspěchem je fakt, že i přes naše velmi rozdílné a nabité programy stále ještě existujeme!

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Jana: Mojí největší pracovní výzvou je teď otázka, jak skloubit kuchyň a tanec. Chci zůstat na volné noze a vařit soul food pro tanečníky.

Terka: Mou neustálou výzvou je, jak skloubit vše, co chci stihnout – tedy projekty, produktový design, fermentaci, rekonstrukci chalupy a rodinu – a nezbláznit se.

Zuzka: No a já se vedle pár projektů zabydluju v nové životní roli, učím se zpomalit a být trpělivější a vyrovnanější především sama se sebou. To jednou v pracovní rovině jako když najdu.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Jana: Za mě je to asi úřední šiml, který zaclání, aby se lidi s nápadem mohli realizovat rychleji a vytvářeli opravdovou pestrost a hravost v gastronomii.

Zuzka: Já si myslím, že je to naprostý a tragický nedostatek kvalitních lidí (spolehlivých a kompetentních) v gastronomii v kombinaci s nesoudností dalších nově otevíraných podniků. Situace na trhu práce je jaká je už několikátým rokem a přesto si nedáme říct. I zcela nekvalifikované a málo spolehlivé síly, především v kuchyni, jsou najímány za nesmyslný peníz a naopak lidé, kteří by měli být zaměstnáni na smlouvu a neživořit o dohodách, zaplaceni nejsou a mnohdy ani být nemohou. Kazíme si trh a zdá se že nás jen tak nic nezastaví.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázali žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Jana: Já miluju chipsy z M&S a tažený štrúdly, který pojídám na plechy.

Terka: Já nemohu žít bez rýže s bůčkem a kimchi a dezertů s mascarpone.

Zuzka: Moje srdcovka je koprovka… Dokážu jí sníst kastrol.

 

Bára Kebová, 9. 09. 2018