Zaostřeno na projekt: Závitkárna

Příběhy

Asie příběhy rozhovor Zaostřeno na projekt Závitkárna

Závitkárna je pop-up asijské bistro, na které můžete narazit na venkovních akcích i při návštěvě v různých podnicích. V nabídce najdete na 20 druhů závitků, ale nejen je. Tereza má už teď spoustu nápadů, jak projekt zdravého bistra posunout dál, a tak se máme na co těšit.

Můžete se na úvod představit?

Závitkárna je fusion pop-up bistro zaměřené na letní nesmažené závitky v netradičních kombinacích chutí. S projektem jsem začala v březnu loňského roku, kdy jsem měla v nabídce sedm druhů rolek a dipů. V průběhu roku se pak menu dle sezónních surovin rozšiřovalo, aktuálně mám přes dvacet kombinací, které pak na akcích doplňuji o nudlové polévky a bowls s rýží a zeleninou. Mým cílem je nabízet lidem zdravá a čerstvá komplexní jídla, plná zeleniny, bylinek a oříšků, kde je většina surovin v raw podobě – tedy nejzdravější možné. Bonusem je pak bezlepkovost u sedmdesáti procent produktů.  

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomila, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Dlouho jsem dělala v Zátiší cateringu, kde jsem si oblíbila asijskou kuchyni a měla možnost ochutnat nepřeberné množství pokrmů a mixů chutí. Před sedmi lety, kdy se v Praze většina čínských bister začala přeorientovávat na vietnamskou kuchyni, jsem objevila i libušskou Sapu a odjela na průzkum do Vietnamu. Tam jsem propadla kouzlu rýžového papíru, který na místních farmách dělají pouze z rýžové mouky a vody. Suší se na sluníčku na bambusových rohožích, proto má onu protkávanou strukturu.

Finální podobu projekt dostal poté, co jsem navštívila několik bister v Paříži a Bruselu a inspirovala se jejich konceptem.

Lidé jsou u nás na asijskou kuchyni už zvyklí, máme tu vietnamskou minoritu a široké možnosti nákupu surovin.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste musela nejvíc bojovat? Co bylo doposud nejtěžší překonat?

Nejtěžší bylo dokopat se od myšlenky k samotné realizaci. Do projektu jsem si nejdříve přizvala i kamarádku z cateringu, sama bych se asi odhodlávala ještě dneska. Nakonec jsem ale dostala košem a musela se do Závitkárny pustit sama. Doteď bojuji s časem. Když kladete důraz na čerstvost surovin, nemůžete dělat přípravu dlouho dopředu. Taky je těžké odhadnout, kolik lidí na danou akci dorazí – ale to se mi kupodivu celkem daří a suroviny nezbývají.

Na který úspěch jste nejpyšnější a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Mám hroznou radost z podpory kamarádů a blízkého okolí, díky nim jsem schopná Závitkárnu posouvat dál. Zájem a chvála ze strany zákazníků jsou pak pro mě ujištěním, že to, co dělám, má smysl. Každý den mi někdo zavolá, kde Závitkárnu najde a jestli máme otevřeno.

Co je momentálně vaše největší pracovní výzva?

Dávat lidem na tu otázku kladnou odpověď – najít ideální prostor, kde bude moct Závitkárna fungovat nastálo. Také pracuji na obalových materiálech a během března budu zkoušet, zda je o závitky zájem i v balené formě jako o alternativu k nezdravým bagetám. Na to se moc těším, chystám spolupráci s českými ilustrátory kvůli přebalům. Moc mě baví japonský hravý styl, který u nás v jídle chybí.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Nedostatek motivovaného personálu. Gastro je poměrně náročný obor a není těžké najít pohodlnější a lépe placenou práci. Na druhou stranu, hned vidíte výsledek svojí snahy a zákazníka, který ji ocení.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázala žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Miluju nakládaný hermelín. Jeden čas jsem i sledovala fórum, kde si lidé aktivně fotí a hodnotí podniky s těmi nejlépe naloženými sýry v Praze!

Karolína Hejlová, 13. 03. 2018