Zaostřeno na projekt: Zázračná limonáda

Příběhy

příběhy rozhovor Zaostřeno na projekt Zázračná

Vše začalo Barem, který neexistuje a skončí to kdo ví kde. Mezitím se barový tým rozrostl natolik, že se stal obrovským živoucím organismem nazývajícím se Lidi z Baru. A právě ti stojí za autorskou barmanskou limonádou Zázračná, berlínským pitím z Brna. Díky zázemí s barovou laboratoří, šíleným nápadům a odvaze je realizovat vznikla řada limonád, jejichž chutě jsou všechno možné, jen ne konvenční.

Můžete se na úvod představit?

Jmenuji se Martin Hůla. Jsem pátým rokem barmanem v Baru, který neexistuje a zároveň spoluzakladatel projektu Zázračná limonáda.

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomil, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Nápad vznikl zhruba před čtyřmi lety při práci v baru. V té době jsem chtěl dělat alkoholické lahvované koktejly, ale nakonec mě docela vystrašila legislativa, která je s tím spojená, a od koktejlů jsem upustil. Když už jsem ale měl shromážděnou spoustu informací o vyrábění lahvovaných nápojů, tak limonáda byla logický krok. Moje zázvorová, limonádová prvotina, se jmenovala Prohibiční limonáda a dnes je už tradiční součástí drinků na vánočních trzích v Brně. O nějakou dobu později mě oslovili Honza Vlachýnský a Andrej Vališ, jestli bych s nimi nechtěl rozjet projekt, který bude přesahovat hranice Brna. Já jim na to nadšeně kývnul, a tak to všechno začalo.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste museli nejvíc bojovat? Co bylo doposud nejtěžší překonat?

Začátky jsou vždycky náročné a tady tomu nebylo jinak. Výroba byla největší překážkou. Vyrobit limonádu, která je konzistentní v chuti a nekazí se, je daleko větší věda, než by se mohlo zdát. První rok jsme ji vyráběli na koleni v maličkých sudech a víceméně jen testovali, jak to bude lidem chutnat. Dělali jsme asi 1500 lahví měsíčně a byla to neuvěřitelná dřina. No a potom se nám podařilo sehnat financování a koupili jsme nějaké stroje. Navrhnout, poskládat a naučit se zacházet s naším výrobním zařízením bylo doposud asi to nejtěžší, co jsem v životě podstoupil. A pořád se učíme.

Na který úspěch jste nejvíc pyšný a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Já osobně jsem pyšný na to, že se nám podařilo Zázračnou vůbec vytvořit. Bez profesionála, který by nám řekl, jak to máme dělat. Na všechno jsme si museli přijít sami. Vaření, filtrace, pasterizace, sycení, lahvování, sanitace… Výroba se skládá z celé řady kroků a když se byť jen jeden pokazí, může to mít fatální následky. Zkoušeli jsme dlouho spoustu věcí metodou pokus-omyl, protože jsme prostě nevěděli, jak jinak. Dneska jsme ve fázi, kdy je limonáda přesně taková, jakou ji chceme, včetně trvanlivosti. A na to jsem moc pyšný.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Udržet tempo vývoje nových limonád a zároveň neustále optimalizovat výrobu. Na druhé straně to je postarat se o to, aby si k limonádě našli cestu noví zákazníci a aby s ní dokázali pracovat barmani a baristé. Řekl bych, že skloubení těchto dvou směrů je veliká výzva, protože člověk musí být schopen reagovat velmi flexibilně a řešit jak výrobu a logistiku, tak i prodej.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Když se na to povídám z pohledu výroby, nepodařilo se mi najít výrobce zařízení, které by splňovalo moje představy o velikosti výroby. Na trhu se dají najít hobby řešení, které jsou pro nás moc malá, a pak jsou tu řešení, kam spadají velké výrobní linky za mnoho desítek milionů korun. Pokud člověk chce něco mezi tím, musí si navrhnout a poskládat svoje vlastní zařízení, tak jako jsme to udělali my. Pak je tu ale problém, že partnerem není výrobce, ale přeprodejce strojů a v tenhle moment nikdo pořádně neví, jak by to zařízení mělo fungovat. Musíte si na to přijít sami…

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázal žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Miluju indické jídlo a butter chicken nebo tikkou masalou nikdy nepohrdnu.

Ája Voráčková, 21. 08. 2018