Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání
Děti jsou v české gastronomii tématem, s jehož otevřením se pouštíte na velmi tenký led. Velká část restauratérů nebo obsluhy se dívá malé návštěvníky ve dveřích restaurace s nelibostí, někde nejsou děti vítané vůbec. Na téma malých zákazníků v gastronomických zařízeních píše šéfkuchař restaurací La Veranda a Babiččina zahrada Radek David.
Asi nejznámější aféra proběhla v Mladé Boleslavi, kdy byl majitel restaurace obviněn z diskriminace po vyvěšení nápisu “Restaurace není vhodná pro děti do šesti let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů”. Starší děti směly přijít pouze v doprovodu rodičů. Otázka zní, zda je to správně, nebo ne? Názory se různí, v konečném důsledku má ale každý podnikatel možnost si zvolit, jak chce svůj podnik vyprofilovat a na koho bude zaměřen.
Podle zkušeností ze zahraničí vím, že špičkové restaurace můžou problematiku dětských hostů pojmout nejrůznějšími způsoby. Vezměte si například londýnskou restauraci STORY, do které si musíte měsíc předem udělat rezervaci, a personál tudíž přesně ví, kolik přijde hostů. Ti si můžou vybrat pouze ze dvou možností, a to degustační menu, nebo jeho zkrácenou podobu. Na webu pak jasně uvádějí, že s dětmi přijít můžete, ale ideální věk je až od osmi let a nepřipraví vám tady pro ně nic speciálního.
Některé restaurace rovnou uvádějí, že návštěvu s dětmi nedoporučují a i malí návštěvníci si u nich mohou dát pouze jídla z menu za plnou cenu. Tak to má nastavené například Gordon Ramsey ve své vyhlášené tříhvězdičkové restauraci. Naopak jeho ostatní restaurace děti vítají, a dokonce jim nabízí celou řadu zajímavých aktivit.
Restaurace, které vítají své hosty i s jejich dětmi, na ně bývají velmi dobře připravené. Uvědomují si, že aby ti nejmladší nerušili ostatní návštěvníky, je potřeba je zabavit. V takových podnicích pak děti dostávají hned u vchodu například omalovánky a pastelky. Někde jim dokonce zapůjčí i tablet nebo přenosný DVD přehrávač s pohádkami nebo disponují dětským koutkem s hračkami, případně i s hosteskou hlídající všechny ratolesti. Restaurace se zahrádkou zase můžou venkovní prostor využít pro hřiště s prolézačkami.
V Praze najdete i několik podniků, které se přes víkend mění v přímo rodinné restaurace zajišťující vhodné prostředí pro děti. Například v La Verandě máme v sobotu navíc dětský koutek, stejně tak v SaSaZu, a to včetně Playstation. Jinde zase pro děti připravují speciální program, během kterého se rodiče můžou v klidu najíst.
Dětské chutě známe všichni moc dobře. Některé nejedí to či ono, jsou vybíravé. Například v Babiččině zahradě proto máme připravené speciální dětské menu postavené tak, aby si i malí zákazníci měli z čeho vybrat. Pokud by se jim nelíbilo nic ani z této nabídky, připravíme jim poloviční dětskou porci z jakéhokoli pokrmu na menu, za kterou si účtujeme 50 % ceny. Osobně mi přijde jako nešvar účtovat si poloviční porci za 60 nebo 70 % ceny.
Razím teorii, že děti by měly chodit do restaurací od útlého věku z jednoduchého důvodu: aby se naučily v takovém prostředí chovat. Tím, že jim poskytneme nějaký servis navíc, si vlastně vychováváme další generaci zákazníků. Až vyrostou, budou chodit do restaurací, kde jim bylo v dětství příjemně.
Na druhou stranu je důležité, aby si každý rodič uvědomil, zda je jeho dítě na takovou návštěvu už opravdu připraveno. Například před pár týdny jsem byl s přáteli na večeři ve vídeňské restauraci Steirereck, a ačkoliv jsme všichni jako rodiče dost shovívaví, děti od vedlejšího stolu dělaly skutečně velký randál a rušily hosty okolo. Berme to tak, že mnoho hostů přišlo do restaurace oslavit zvláštní příležitost nebo si vychutnat jedinečné jídlo. V tu chvíli je takový hluk velmi rušivý a nevhodný. Každý by si měl proto uvědomit, zda dokáže své děti uhlídat.
