Gin pro začátečníky

Drinks

basic drinks gin

Současná éra ginu se zdá být strmě stoupající vzhůru. V neustále se rozrůstající nabídce dnes najdete nejen klasické giny, ale i malé značky, které se nebojí experimentovat, a samozřejmě také ochucené varianty ginu, jimiž je současný trh již skoro přesycen. Oblibu ginu dokazuje i úspěšnost akce Ginfest by Barlife, která se v březnu příštího roku uskuteční již počtvrté.

Definice

Gin je obvykle čirá nestařená obilná lihovina s výraznou jalovcovou chutí. Podíl jalovce ve směsi bylin a koření, tzv. „botanicals“, není přesně stanoven, předpisy pouze říkají, že chuť jalovce musí být dominantní. Někteří výrobci jsou proto pro stanovení přesnější legislativy týkající se poměru jalovce v ginu. Objemové procento alkoholu se u ginu pohybuje od 37,5 % do 50 %, většinou však okolo 40 %. Nejslavnější giny pocházejí z Anglie (někdy bývají označovány jako „giny anglického stylu“), v poslední době se však hodně mluví také o nových ginech ze Španělska („giny španělského stylu“). Holandský a belgický genever či jenever je obecně považován za předchůdce dnešního ginu, má své vlastní předpisy a bývá též nazýván „ginem holandského stylu“. Výraz „gin“ je odvozen od slova jalovec – anglicky juniper, holandsky genever, francouzsky genièvre, italsky ginepra.

Výroba

Základ ginu tvoří neutrální lihovina; prémiové značky dávají přednost obilnému destilátu z kontinuální destilace, který je bohatší na alkohol, lehký a čistý, s minimem chuťových a aromatických stop – takový je pro následné ochucení nejvhodnější. Výsledný charakter ginu určují především dva faktory: 1) směs použitých bylin a koření a 2) způsob, jakým se chuť a aroma botanicals do destilátu dostane.

1)   Směs botanicals

Ve směsi hrají prim temně modré bobule jalovce, ty jsou přítomny vždycky. Ostatní ingredience a jejich přesné poměry uchovává většina výrobců v tajnosti. Hovoří se o více než sto dvaceti různých přísadách, ale ve skutečnosti každý producent používá na konkrétní značku ginu jen zhruba od čtyř do patnácti druhů koření a bylin. Kromě jalovce se jedná například o kůru citrusů, koriandr, anýz, lékořici, zázvor, mandle, anděliku, kořen kosatce, ale i mák, čaj nebo dokonce okurku.

2)   Metoda ochucení

Za nejúčinnější techniku ochucení destilátu je považován „steeping“, kdy se botaniclas macerují přímo v destilátu po dobu až 24 hodin a teprve poté následuje pomalá několikahodinová destilace. Druhou metodou je „racking“, kdy se směs botaniclas v prodyšném obalu umístí do šíje destilačního kotle, kudy procházejí páry ze zahřívaného neutrálního destilátu. Třetí, nejlevnější a tak trochu instantní metodou je „compounding“, kdy se neutrální líh jednoduše zastudena smíchá s aromatickými esencemi a trestěmi různých bylin a koření.

Druhy ginu

London Dry Gin je nejrozšířenějším stylem ginu. Jeho označení je mírně zavádějící, protože ve skutečnosti s Londýnem nemusí mít nic společného. Představuje tradiční suchý, čistý a svěží gin, výborně mixovatelný. Musí být zcela bezbarvý a neslazený. Odpovídá mu většina vyráběných ginů.

Old Tom Gin je pozůstatkem nasládlého a silně aromatického ginu populárního v Anglii 18. století. Je obecně považován za jakýsi překlenovací most mezi poměrně sladkým holandským geneverem a zcela suchým ginem typu London Dry. Zásluhou současného trendu klasických koktejlů opět roste zájem o tento již téměř zapomenutý styl ginu.

Dnes se však objevuje mnoho nových ginů, které do těchto kategorií tak úplně nezapadají, například americký organic gin založený na destilátu z jablek, francouzský gin oranžové barvy ochucený šafránem, gin destilovaný z hroznů a květů vinné révy z oblasti Cognac či nebesky modrý gin Magellan s chutí po hřebíčku a barvě po květech temných italských kosatců. Také producenti klasických ginů rozšiřují svá portfolia o další značky, kterými reagují na rostoucí poptávku na trhu a dopředu postupující trend jalovcových destilátů.

Adéla Srdénková, 4. 11. 2018