Jak Colorado fušuje Skotům do řemesla

Drinks

Americká palírna Stanahan’s Colorado Whiskey je unikátní hned v několika směrech. Samotný příběh jejího vzniku je celkem unikátní, jak si za chvíli ukážeme. A jedinečná je i samotná whiskey, která jde proti všem zavedeným tradicím americké whiskey neboli bourbonu. V produktech palárny Stanahan’s rozhodně nehledejte kukuřici. Ani ten nejmenší podíl, natož 51 %. Takhle whiskey je sladová, jak jen může být, a navíc dozrává v již použitých sudech, což je pro bourbon také nemyslitelné. Zkrátka Colorado se tady snaží o skotskou whisky.

Na první pohled to zní podivně, protože to tak trochu zní jako stavět archu na kopci, ale ne každý Američan chce pálit bourbon, tak koneckonců proč ne. Otcem zakladatelem je George Stranahan, který svoji lásku k alkoholu celkem pohodlně uspokojoval vlastnictvím pivovaru Flying Dog. Když mu ale v roce 2004 hořela stodola, seznámil se u celkem neúspěšného zásahu s Jessem Graberem, jedním z hasičů. Stodola dohořela, při hlídání zbytků ohně nebylo co dělat, a tak se kecalo. Ukázalo se, že oba muži mají k výrobě alkoholu vztah a domluvili se, že v druhé stodole, která ohni unikla, vybudují destilovnu. A pak už netrvalo dlouho, a vznikla palírna Stanahan’s Colorado Whiskey, což byla první destilovna, která se ve státě Colorado otevřela po zrušení prohibice. Ono to sice podle všeho takhle melodramatické nebylo, navíc stodola dlouho nevydržela – v roce 2009 se budoucí destilovna přestěhovala do budovy bývalého pivovaru Heavenly Daze Brewery. Ale jako marketingová story to zní pěkně. Dnes celou destilovnu vlastní firma Proximo Spirits, oba její zakladatelé se věnují něčemu jinému.

I nadále se však jedná o další minidestilovnu. Nový majitel sice zvýšil výrobu na 10 až 20 soudků týdně, což je pořád kapkou v moři. A jelikož byl z poněkud záhadných důvodů opuštěn dobře rozjetý marketing, který za pár let tuto whisky protlačil do 38 amerických států, a prodej se omezil zase pouze na stát Colorado, je jasné, že na nějakou masivní produci se nemyslí. Na druhou stranu je pravdou, že s takhle malou produkcí, která se vyprodá prakticky sama, je zbytečné do marketingu nějak výrazně investovat.

Samotná whisky je směsí tří verzí, whisky staré 2, 3 a 5 let. Na etiketě se ale dozvíme jen datum destilace té nejmladší whisky. Palírna tak kráčí proti proudu, protože mnohem častější je chlubit se tou starší částí lihoviny. Whisky je 100% sladová, ale protože se jedná o směs různých stáří, nemůže používat označení single malt. Zatímco samotná destilace je vcelku obvyklá a profesionální, lahvování je o něčem jiném. Lahvují zde výhradně dobrovolníci vybraní na základě loterie. Ti pracují za odměnu v naturáliích a obdrží jednu láhev. Ruční práce se dotýká i etiket, které šéf osobně podepisoval.

Jednou za rok se vyrobí velice omezený počet lahví nazvaných Snowflakes, což by mělo připomínat, že obsah těchto láhví je stejně unikátní, jako jsou vločky sněhu. Jedná se o stejnou whisky, jako je ta klasická, ale stárne jinak. Jednak je proces staření o 18 měsíců delší, a jednak probíhá nejdříve v nových sudech z amerického dubu vypálených na maximum a následně v sudech po víně, koňaku, sherry nebo tequile. Když se šéfové rozhodnou, že nastal čas pustit nové vločky do světa, vyhlásí to na Facebooku a v den D pak před destilovnou stojí ve frontě mnohem víc lidí, než je dispozici láhví. Cena 99 dolarů nikoho neodradí.

Je tedy jasné, že výrobce se u své práce docela vyblbne. Není to ale na škodu věci, špatná whisky to rozhodně není. V chuti najdeme kde co, samozřejmě ucítíme dubové sudy, překvapivě trošku kukuřice, kterou destilovna vůbec nepoužívá, a nečekaně silnou chuť vanilky. Zabědovat můžeme nad cenou – těch téměř šedesát dolarů (Diamond Peak, což je pravá singlovka, stojí dokonce 75 dolarů) je cena, za kterou si můžeme dopřát mnohem lepší pravou single malt. Whisky je to každopádně unikátní a ve Spojených státech nepochybně jedinečná.

Václav Větvička, 20. 10. 2019