Krówka – neobyčejná karamelka

Inspirace

cestopis gastronomie karamelka Krówka

Kdo by je neznal. Polské bonbony Krówki neodmyslitelně patří k našemu dětství. Milovali jsme je všechny, ať už byly vláčné a tažné, anebo tvrdé natolik, že nám doslova tahaly plomby ze zubů. Mrkneme tedy společně na zoubek i jim.

Karamelové bonbony Krówky, tradičně balené v papíru se znázorněním strakaté krávy jsou slavné po celém světě a patří k nejoblíbenějším polským suvenýrům. Bez nich Polsko opustit prostě nemůžete. Málo se však ví, že jejich vznik je úzce provázaný s Ukrajinou a jak moc pohnutou historii, propojenou s jednou rodinou, za sebou mají.

Historie národní polské pochoutky se začala psát na přelomu 19. a 20. století, i když původní recept byl nejspíš znám a používán již dlouho předtím. Za jejich masovou výrobou stojí podnikatel Feliks Pomorski. Ten se narodil do chudých rolnických poměrů, naštěstí však jeho strýc vlastnil hotel v ukrajinském Žytomyru, kam za ním mladý Feliks odjel pracovat. Začínal na nejnižších pozicích a postupně se dostal až na pozici cukráře. Právě zde se naučil pracovat se sladkou hmotou z cukru, másla a mléka. Po své smrti mu strýc odkázal nájemní dům. Feliks v tu chvíli ukázal svou odvahu a obchodního ducha, které jej neopustili až do jeho smrti. Dům prodal a odjel zpět do Polska. V Poznani pak otevřel vlastní cukrářskou výrobu nesoucí jeho jméno.

Ačkoliv cukrárna vyráběla přes 100 druhů cukrovinek, tou nejpopulárnější se stala právě karamelka, později pojmenovaná Krówka. Svůj název (Krówka – malá kráva) i obal získala díky obsahu mléka v receptuře a Feliks díky ní profitoval natolik, že si brzy mohl dovolit otevřít dalších pět poboček své cukrárny. Poté ovšem přišla válka, znárodnění a vysídlení celé rodiny. Ani v tuto chvíli se však nevzdal, brzy přesídlil do Milanówek, kde začal s tajnou výrobou, kterou brzy distribuoval až do Varšavy.

Po válce zastihla rodinu další rána. Navrácená továrna v Poznani vyhořela, a tak museli začít s její obnovou. Díky tomu přesedlali na modernější technologie a brzy se tak vrátili zpět na výsluní. To bohužel ale netrvalo dlouho. Nástup komunismu sebou přinesl i znárodňování majetku a u továrny Pomorski tomu nebylo jinak. Rodina tak roku 1951 opět přišla o svou továrnu a všem bylo jasné, že tentokrát je to na hodně dlouhou dobu.

Feliks se však svých Krówek nechtěl vzdát ani tentokrát. Ačkoliv byl pod přísnou kontrolou režimu, ve svém domě ve městě Milanówek opět začal s tradiční výrobou. Dohlížel na ni jen on sám, později s pomocí syna, který na rozdíl od svého otce vystudoval cukrářskou výrobu. Společně pak vyráběli ručně krájené karamely, které byly chutné, jemné a vláčné. Tomu se bonbony ze znárodněné velkovýroby bez znalosti patřičného know-how nemohly rovnat ani omylem.

Dnes výroba těchto tradičních Krówek zdaleka nedosahuje rozsáhlosti původní továrny, firma zaměstnává méně než polovinu počtu zaměstnanců, kteří v továrně pracovali v dobách její největší slávy. Výroba dodnes nebyla plně automatizována, bonbony z Milanówek jsou ručně krájeny a baleny do již zmíněného tradičního papírového obalu.

Recept na výrobu karamelek rodiny Pomorski je již téměř 100 let prakticky stejný. Používá se jen mléko, máslo a cukr. Samozřejmě ale dnes v Polsku existuje mnoho firem, které Krówky v horší či podobné kvalitě vyrábějí. Pokud však chcete podpořit původní tradici, sáhněte po těch od rodiny Pomorski. A až si zase Krówku budete vychutnávat, vzpomeňte na její bohatou historii a to, že to vlastně není jen tak obyčejná karamela.

Petra Novak, 22. 11. 2018