Mai Tai: Z jiného světa

Drinks

cocktails drinkologie drinks historie Mai Tai

Pestrá, přímočará a snad až trochu přehnaná, i taková se může mnohým zdát tiki kultura inspirovaná stylem života domorodých Polynésanů. Snad s trochou nadsázky lze podotknout, že podobně působí také asi nejslavnější zástupce celé této rozmanité kultury, jehož příběh je navzdory zdánlivé jednoduchosti natolik spletitý, že ho ani dnes není možné jednoznačně uzavřít.

Abychom správně porozuměli inspiraci celé kultury, měli bychom si vysvětlit, kdo byl Tiki a jak se jeho význam postupně přenesl do mozaiky amerického životního stylu od třicátých let přes léta padesátá až víceméně do současnosti. Podle polynéské mytologie, která není vždy zcela jednotná a většinou se značně liší podle geografické polohy, byl Tiki prvním člověkem na Zemi. Stejně jako biblickému Adamovi i jemu byla dána družka, která jej měla svést a s níž měl poté založit lidský rod. Tiki bývá dodnes znázorňován v podobě dřevěného totemu v životní velikosti. Za otce americké tiki kultury je považován Ernest Raymond Beaumont Gantt, který si nejprve změnil jméno na Donn Beach a poté si v Hollywoodu otevřel restauraci s názvem Don the Beachcomber. Díky svým cestám napříč Jamajkou, Tahiti, Austrálií a Jižním Pacifikem si Gantt zřejmě oblíbil exotickou estetiku a svou restauraci vybavil ostrovními dekoracemi od mořských suvenýrů až po dřevěnou výzdobu v polynéském stylu. Jeho nabídka jídla byla jakýmsi americkým prolnutím mezi kuchyní jižního Pacifiku a Asie a volně ji doplňovaly komplexní tropické koktejly na bázi rumu servírované vždy ve speciálním poháru jako ceremonie určená prastarým bohům.

Dva tvůrci, jedna sláva

Příběh koktejlu Mai Tai je neodmyslitelně spjatý s tiki kulturou a místem, které k ní naleží, tedy Hollywoodem. Ve třicátých letech, kdy filmové hvězdy udávaly trendy, byla pro řadu Američanů Havana a její exotické pláže příliš vzdálené. Naproti tomu Havaj byla relativně blízko, a když v roce 1933 otevřel Ernest Gantt na McCadden Place v Hollywoodu svůj Don’s Beachcomber Bar, nabídl tím více než jen štědré porce rumu v koktejlech: zprostředkoval „žíznivému“ publiku zbrusu nový styl.

O nové módě se dozvěděl i Victor Jules Bergeron, který v té době na San Pablo Avenue v Oaklandu v severní Kalifornii provozoval podnik s názvem Hinky Dink’s. Rozhodl se navštívit Los Angeles, aby na vlastní oči viděl, v čem spočívá onen enormní úspěch, o němž všichni mluvili. Cesta Bergerona ovlivnila natolik, že svůj bar, jenž byl původně zařízen v eskymo stylu, po návratu proměnil doslova v tropickou oázu. S novým konceptem tak musel přijít rovněž nový název Trader Vic’s. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a nové unikátní pojetí přilákalo i pozornost sanfranciského novináře Herba Caena, který v roce 1936 napsal, že nejlepší restaurace v San Francisku se nachází v Oaklandu.

Trader Vic, jak byl náhle Bergeron přejmenován, uvedl podle autora a mixologa Davida Herpina, že koktejl vymyslel v roce 1944: „Byl jsem zrovna za barem ve své restauraci v Oaklandu. Vzal jsem z police láhev sedmnáctiletého rumu. Byl to J. Wray & Nephew z Jamajky; překvapivě zlatý v barvě, středního těla, ale s bohatou, pronikavou chutí příznačnou pro jamajské směsi. Příchuť tohoto rumu nebyla nijak zatížena přidáním ovocných šťáv či jiných modifikátorů. Vzal jsem limetu, přidal trochu pomerančového likéru z Holandska, střik Rock Candy sirupu a flák francouzské mandle, abych dodal mandlovou chuť. To vše energicky protřepané na štědrou porci drceného ledu. Polovina kůry z limety šla dovnitř jako ozdoba a nakonec trsy máty. Drinky jsem dal po jednom Hamovi a Carrie Guildovým, mým přátelům z Tahiti, kteří tam ten večer byli. Carrie ochutnala první doušek a prohlásila: „Maita’i roa ae!“ To v jazyce Tahiťanů znamená: „Z jiného světa – to nejlepší,“ a tak to bylo. Pojmenoval jsem drink Mai Tai.“ Zaměříme-li se však na okamžik na pouhou etymologii výrazu, jejž údajně použila Carrie Guildová, zjistíme, že doslovný překlad zní „velmi dobré“, zatímco ten obrazný, který je pochopitelně pro poutavé příběhy lépe použitelný a který pro koktejlovou kulturu šikovně zvolil Trader Vic, používá expresivnější vyjádření odkazující na něco nadpozemského.

V rámci věčných sporů o prvenství se však ozval také Trader Vic, kterého v roce 1953 oslovila společnost Matson Navigation Company, aby pro jejich Royal Hawaiian Hotel vytvořil speciální koktejl. Světe, div se, tím signaturním nápojem byla mírně upravená verze koktejlu Mai Tai, jež budí pozornost především ananasovým džusem, s nímž se v daném hotelu servíruje dosud. Jistý kredit, minimálně v rozsahu popularizace koktejlu, připisuje Bergeronovi i několik dochovaných záznamů, z nichž za připomínku stojí například pohled od Stana Delaplanea z 16. listopadu 1956, ve kterém popsal Mai Tai jako určitou rumovou chemii a inspiraci zprostředkovanou panem Traderem Vicem. Paradoxem je, že navzdory historce o vzniku názvu v roce 1944 byla ještě v roce 1951 obdobná receptura v knize Trader Vic’s Food and Drink pojmenována jako Trader Vic’s Punch, což se nezměnilo ani o rok později v další publikaci. S dalším argumentem přichází zmínka o debatě mezi Donnem a Vicem, které se měl účastnit i novinář z Honolulu Advertiser Jim Bishop, před nímž měl Vic podrážděně uznat, že jde o Donnův nápad. Jak ale trefně poukazuje Alexandr Mikšovic, tato zmínka pochází z knihy Arnolda Bitnera a Donnovy manželky Phoebe Beach. Proč se tudíž odborná veřejnost obecně přiklání k Bergeronově verzi příběhu? Možná proto, že v minulosti vysvětlil, jak k názvu i drinku dospěl. Zároveň se netajil ani vlivem návštěvy restaurace Don the Beachcomber, která jej hluboce zasáhla. A jeden z posledních, ovšem neméně zanedbatelných faktorů je skutečnost, že řetězec restaurací Trader Vic na rozdíl od těch Don the Beachcomber profituje dodnes, a neustále se tak vrývá do povědomí společnosti.

 Mai Tai – receptura podle IBA

4 cl světlého rumu
2 cl tmavého rumu
1,5 cl orange curaҫao
1,5 cl mandlového sirupu
1 cl čerstvé limetové šťávy

Nápoj se protřepe a scedí do sklenice typu highball. Poté se ozdobí klínkem ananasu, mátou a kůrou z limety. Servírujte se slámkou.

Moderní variace

Výjimečnost koktejlu Mai Tai ve srovnání s ostatními klasikami spočívá v tom, že ani sám Bergeron vlastně nikdy neuvedl přesnou recepturu a během svého života představil hned několik verzí. Tuto problematiku komentuje i Wayne Curtis, autor knihy And a Bottle of Rum: A History of the New World in Ten Cocktails, který od dané nejednoznačnosti odvozuje, že právě proto můžeme najít takové množství špatných koktejlů Mai Tai s ananasovým džusem a dalšími nikterak lákavými přísadami.

O sporné verzi nabízené v restauracích Don the Beachcomber již byla řeč. Zaměříme-li se na recepturu, kterou předkládá Mezinárodní barmanská asociace, zjistíme, že v rámci dohadů volili neutrálnější prezentaci, kdy se receptura přiklání na stranu Tradera Vica. Ovšem po Ganttově vzoru následně vrství na hladinu nápoje tmavý rum. Snad ona uvolněnost vyplývající z celé tiki kultury tedy vedla napříč časem k pokusům a novým variacím na původní recepturu. Po několika letech se sedmnáctiletý rum J. Wray & Nephew nedostatkovým zbožím, a tak se za tuto jedinečnou přísadu prakticky stále hledají alternativy. Mnozí volí kombinaci rumů, kdy jamajský typ zastupuje Appelton Estate, anebo přidávají ostřejší zemědělský rum. Mezi těmito jednoduchými obměnami báze, kdy se jako nejodvážnější jeví Tartain Tai sahající po patnáctiletém Glenlivetu, lze spatřit i naprosto ojedinělé, ba pro některé nadšence až heretické pokusy o Mai Tai bez rumu. Přesně takový je totiž možné ochutnat třeba pod názvem Elena’s Virtue. Koktejl se nese v italském hořkosladkém duchu, kdy obsahuje dva druhy amara, limetovou šťávu, vanilkový likér Tuaca z Livorna a amaretto. Určitý nádech Itálie najdete rovněž při návštěvě Brooklynu, kde nabízí tzv. Bitter Mai Tai, v němž dominantní roli hraje Campari. V našich zeměpisných šířkách lze potom doporučit twist Kryštofa Hordiny z La Casa de la Havana Vieja s názvem Tea Tai, kde se snoubí fíková marmeláda, třiadvacetiletá Zacapa, vysokoprocentní Rum-Bar, černý čaj, skořicový sirup a chilli s citronovou šťávou. Jediným pravidlem, kterým se tudíž barmani u koktejlu Mai Tai řídí, je zřejmě to, že čím šíleněji drink vypadá, tím více zábavy s ním v baru bude.

Tomáš Mozr, 30. 07. 2019