Mexická sedmikráska – Margarita

Drinks

cocktails drinkologie drinks historie Margarita

Tenkrát v Mexiku… Tak nějak by mohl začít příběh o jednom z nejslavnějších koktejlů na bázi tequily. Jeho pokračování je ale plné domněnek a nesrovnalostí, není dokonce ani jasně doloženo, kdo tento drink jako první připravil. I pro Margaritu zkrátka platí to, co kdysi pronesl barový historik David Wondrich: „Historie psaná v baru není nikdy zřejmá a přímočará.“ Pokusme se tedy alespoň shrnout to, co bylo kdy řečeno nebo napsáno.

První písemná zmínka o koktejlu s názvem Margarita vyšla v prosincovém čísle magazínu Esquire v roce 1953. „Je z Mexika, pánové, a je líbezná na pohled, vzrušující a vyzývavá,“ psalo se tam a receptura nabádala k použití 3 cl tequily, střiku triple secu a čerstvé šťávy z půlky limety či citronu, přičemž koktejl měl být připravován na tříšti a servírován ve sklence opatřené slanou krustou.

Ovšem drink až nápadně připomínající Margaritu najdeme už v Café Royal Cocktail Book z roku 1937. Její autor, významný anglický barman William Tarling, do ní zahrnul koktejl Picador, jenž receptura počítá se dvěma díly tequily a po jednom Cointreau a citrusové šťávy. Ještě starší variaci na podobné téma nazvanou Young Manʼs Delight našel Greg Boehm v knize My New Cocktail Book (1930) z pera G. F. Steelea a v roce 1936 byl bez udání přesného poměru ingrediencí či autora v Syracuse Herald publikován drink známý jako Tequila Daisy. Ovládáte-li dobře angličtinu a španělštinu, pak už možná tušíte, jakou cestou se ubíraly úvahy Davida Wondricha, jenž prvopočátky Margarity odvozuje právě od skupiny nápojů zvaných Daisies. Daisy je totiž anglicky sedmikráska. A jak zní španělský název této květiny? No ano, Margarita… Daisies je přitom možné najít už ve druhém vydání knihy Jerryho Thomase z roku 1867, kde jsou popisovány jako Sour z brandy, whiskey, ginu či rumu, který se doslazuje pomerančovým cordialem a dolévá sodou nebo jiným perlivým nápojem. A tak zatímco na severu zavládla prohibice, v Mexiku zřejmě Američané ve svém oblíbeném nápoji nahradili tradiční brandy za exotičtější tequilu a cesta ke zrodu nového drinku byla otevřena…

Spory o autorství

O autorství receptury na Margaritu se hlásí celá řada uchazečů. Jeden takový příběh je spojen s vyhledávaným mexickým rezortem Agua Caliente Race Track, v němž od roku 1944 pracoval údajný tvůrce drinku Danny Negrete. Podle jiného zdroje však koktejl poprvé namíchal už roku 1936 jako svatební dar pro svou nevlastní sestru Margaritu, a to ještě jako barman a manažer v hotelu Garci Crespo v Pueblu. A právě k tomuto podniku se váže i další verze, která říká, že byl drink zasvěcen Ritě Hayworthové, jejíž pravé jméno znělo Margarita Cansino a která počátkem 30. letech v Garci Crespo vystupovala jako tanečnice. Ponechte stejnou hvězdu stříbrného plátna, ale zaměňte barmana i letopočet a můžete přijmout tvrzení, že drink ve 40. letech poprvé umíchal slavný španělský barman Enrique Bastante Gutierez.

Na krásnou ženu sází také příběh datovaný do roku 1938, kdy měl první Margaritu namíchat Carlos „Danny“ Herrera, a to ve své restauraci Rancho Del Gloria ležící na půl cesty mezi Tijuanou a Rosaritou. Vytvořil ji pro showgirl Marjorie Kingovou, která údajně nesnesla žádný alkohol vyjma tequily. Jak? Do sklenice na tříšť dávkoval tequilu, triple sec a citronovou šťávu. Významným zastáncem této teorie byl i Albert Hernandez, jenž proslul popularizací Margarity v San Diegu v restauraci La Plaza ve druhé polovině 40. let. Svému zaměstnavateli Morrisu Lockemu dokonce tvrdil, že Herreru znal a často jej v Mexiku navštěvoval.

To Don Carlos Orozco prý v říjnu 1941 v podniku jménem Hussongʼs Cantina v Ensenadě použil stejný poměr tequily, bylinného likéru Damiana a limety a drink servíroval na ledu ve sklence se slanou krustou. Podle této teorie totiž měla být součástí Margarity právě Damiana, nikoliv pomerančové likéry francouzské provenience. Po mexickém likéru s afrodiziakálními účinky měl barman navíc sáhnout proto, že byl drink určen pro krásnou dceru německého velvyslance.

Mnozí experti se ovšem přiklánějí k tomu, že nejvěrohodnějším tvrzením o zrodu Margarity disponuje Francisko Morales přezdívaný Pancho. Tento příběh říká, že 4. července 1942 do mexického baru Tommyʼs Place vstoupila dáma a zatoužila po koktejlu Magnolia. Barman si ale pamatoval pouze to, že drink obsahuje Cointreau, a sáhl ještě po tequile a limetě a výsledkem byla úplně jiná květina – Daisy. Šikovně si proto připravil i odpověď na případné námitky s tím, že jde o místní verzi Magnolie.

Zřejmě nejslavnější příběh o Margaritě však světu i prostřednictvím médií (mimo jiné také Today Show na kanálu NBC) vyprávěla prominentní dallaská dáma Margaret Ashford-Sames. Její záliba v likéru ochuceném kůrou hořkých haitských pomerančů prý na Vánoce roku 1948, jež trávila s přáteli v Acapulcu, vyústila v osvěžující koktejl. Její první pokus sice hosté ocenili tím, že ji hodili do bazénu, nicméně Margaret se nevzdala a recepturu dále vylepšovala, až dospěla ke 3 dílům tequily, 2 dílům pomerančového likéru a 1 dílu citrusové šťávy. A její hlavní motivace? Přerušení nudné tradice, podle níž se tehdy na večírcích pila hlavně Bloody Mary. Tento příběh ovšem v The Complete Book of Spirits vyvrací Anthony Dias Blue s tím, že společnost Jose Cuervo v USA už v roce 1945 prodávala Margarita Mix a opatřila ho sloganem: Margarita: to je víc než dívčí jméno! Drink byl podle ní poprvé namíchán v roce 1938 na počest mexické showgirl Rity de la Rosa.

Kdo má tedy pravdu? Těžko říct. Ono je vlastně naprosto přirozené, že se o autorství drinku hlásí více osob, neboť se vcelku často stává, že stejný drink v různý čas a na různých místech vymyslí různí lidé…

Margarita – receptura podle IBA

3,5 cl tequily
2 cl Cointreau
1,5 cl čerstvé limetové šťávy

Ingredience nadávkujeme do šejkru, vše řádně protřepeme a servírujeme do předem nachlazené sklenky se solnou krustou na okraji. Zdobíme plátkem limetky.

Margarita má i svou vlastní sklenku v podobě obráceného sombrera, vcelku často se ale podává i v klasické koktejlce a její novodobé variace snesou – s nadsázkou řečeno – v podstatě jakékoliv sklo.

Diskutovaná je v poslední době také slaná krusta, jež podle některých odborníků nejde tak docela dohromady s prémiovými tequilami. Možná ale postačí dát na radu Margaret Ashford-Samesové a vytvořit z jemné soli jen velmi tenkou krustu, jež by prý měla vypadat jako sevřené rty rozladěné manželky. Najdou se však i novodobé receptury, které počítají výhradně s hrubou mořskou nebo dokonce černou havajskou solí.

Moderní variace

Margarita je v první řadě fenoménem 70. let minulého století – v Handbook for Hosts vydané časopisem Esquire v roce 1973 se dokonce dostala mezi 12 nejužitečnějších nápojů všech dob. Někdy v té době se také dočkala prvních variací.

Patrně nejslavnějším twistem na klasiku je Tommyʼs Margarita, za níž stojí Julio Bermejo. Tento znalec tequily v rodinné mexické restauraci jednak upravil poměr ingrediencí, jednak zaměnil pomerančový likér za sirup z agáve, který považoval za přirozenější doprovod mexické báze. Místo základní varianty blanco navíc použil reposado tequilu ze100 % agáve, neboť věřil, že chuťově uspokojí širší škálu hostů včetně těch, jimž blanco připadá příliš surová. Od svých současníků se odlišil také tím, že v 70. letech plných premixů vsadil dle původní receptury na čerstvou limetovou šťávu, čímž dodal nápoji na svěžesti. Tommyʼs Margarita se tak dodnes nejčastěji připravuje ze 4,5 cl tequily, 1,5 cl čerstvé limetové šťávy a 2 barových lžících sirupu z agáve.

Sedmdesátky daly vzniknout také specifické kategorii zvané Frozen Margarita, jež nabízí bezpočet ovocných variací. První stroj na Frozen Margariu 11. května 1971 sestrojil dallaský restauratér Mariano Martinez a jeho vynález je od roku 2005 k vidění v Smithsonianʼs National Museum of American History. Fakt, že si Američané koktejl s mangem, jahodami nebo třeba ananasem skutečně oblíbili, dokládá koneckonců i to, že byl 22. únor vyhlášen Národním dnem Margarity. A Frozen Margarita boduje i dnes. Jako příklad klasického koktejlu se před časem objevila na novém kanálu Jamieʼs Oliver FoodTube, na což navázala další videa a to vše posléze vyústilo v založení dalšího kanálu z názvem DrinkTube.

V současnosti nejsou výjimkou ani twisty na twisty. V New Yorku kupříkladu můžete ochutnat variaci na Tommyʼs Margaritu s názvem The Señorita, jež kromě tequily obsahuje agáve nektar a likér Compass Box Orangerie. V Sydney zase můžete narazit na koktejl Monetario de Mexico, jenž si hraje s kombinací tequily, koriandrového sirupu, apricot brandy a čerstvé podrcených kousků ananasu. V Singapuru vám možná nabídnou Majulah Margaritu, tedy twist založený na lokálních ingrediencích, jako je kaya cordial. Jak vidno, ať už tradiční či s moderním nádechem, Margarita jako oblíbená květina koktejlového světa ani dnes neztrácí nic ze svého půvabu.

Tomáš Mozr, 22. 02. 2019