Zaostřeno na projekt: Bulli s pivem na cestě

Příběhy

Bulli s pivem na cestě je nejspíš první český beertruck, který se teprve rozjíždí. Ale už jeho majitele stihlo potkat víc smůly než štěstí. Idea vozit po České republice a čepovat piva z malých pivovarů, a tak rozšiřovat slávu jejich zlatavých (ale i jinak zbarevných) moků, určitě potěší všechny pivní nadšence.

Můžete se na úvod představit?

Ahoj, jsme tři: Jirka, Johny a Ivoš a prý se nám říká Kluci s Bullim. Nejspíš proto, že jsme si pořídili šrotovou hipísáckou dodávku, kterou zachraňujeme, a ta má jméno právě Bulli. Je to boží pojmenování, protože ho v Česku nikdo moc nezná, ale v západní Evropě se těm dodávkám tak prostě říkalo. Nám se to zalíbilo, takže volba jména byla jasná. Co by se ale taky mělo rozkřiknout, je to, že z Bulliho poteče pivo!

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomili, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Nápad vznikl jak jinak než nad pivem. Seděli jsme, Ivoš s Johnym, v naší oblíbené hospůdce a po „několikátém“ pivu přišli na nápad pořídit si foodtruck. O pár piv dál z toho byl beertruck. Přece jen tomu pivu rozumíme o dost víc než třeba hamburgerům.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste museli nejvíc bojovat? Co bylo doposud nejtěžší překonat?

Každý z nás už byl dřív součástí velkých projektů, nebo nějaké vedl. Ale Bulli s pivem na cestě je snad největší smolař. Už jen sehnat Bulliho trvalo tři měsíce, během kterých se nás různí šejdíři pokusili podfouknout a vytáhnout z nás peníze. Měli jsme taky smůlu na dílnu, kterou jsme měli v pronájmu. Ovšem její majitel nám neřekl, že ji má na černo, a tak se prostě jednoho krásného dne stalo, že majiteli přikázali dílnu sundat, a my museli jít o dům dál. Bylo to prakticky ze dne na den. Taky jsme měli smůlu na lidi, kdy se na nás mnohdy lepili takoví, co nás zkoušeli alespoň okrást.

Vlastně nejtěžší bylo nezbláznit se z toho všeho, vydržet, zabrat a všechny překážky překonat. Rozhodně jsme na to překonávání ale nebyli úplně sami. Spousta kamarádů nám pomohla radou, finančně nebo rukama. Bez nich bychom to měli o dost těžší. Kamarádi děkujeme!

Na který úspěch jste nejvíc pyšní a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Johny: „Úspěch? No, asi nejdůležitějším úspěchem je to, že nás v tom nenechaly naše holky.“
Jirka: „Hele Johny, mluv za sebe“

No dobře, Johny by chtěl poděkovat své dívce, že vydržela a je správná. A pokud jde o Bulliho samotného, úspěchem byla naše první show na brněnském Makers Fair. Čepovali jsme pivko už sice s Bullim na kolech, ale pořád v tristním stavu. Bylo skvělé cítit odezvu od lidí, kteří jednak cenili nápad, jednak výběr piva, které jsme měli na čepu, a taky řemeslnou práci, co už byla na autě vidět. Tohle je hlavně pochvala pro Jirku a jeho pomocníka Jindru. Stálo je spoustu bezesných nocí, aby se to stihlo.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Je jasné, že po technické stránce je obrovskou výzvou rekonstrukce veterána ze šrotu do vůně. Největší výzvou pro nás ale bude dostat se na festivaly. Udělat dobrý plán na letní sezónu 2020 tak, abychom projeli nejlíp všechny české kraje a mohli Bulliho s pivem sdílet s co nejvíce lidmi. Ale nejradši jezdíme na svatby!

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

No, co se týká piva, jasně, problémy se najdou. Současně je ale potřeba si uvědomit, že je v tomto oboru spousta kladů. Největší z nich je podle nás atmosféra mezi malými, nově vznikajícími mini a mikropivovary. Je skvělé cítit, jak tady všichni táhnou za jeden provaz, nepodrážej se, ba naopak si spíš pomáhají. To je taky důvod, proč nechceme dělat byznys s velkými pivovary, které zajímají především čísla. Naše představa je, že budeme vozit tyhle mini pivovary, které dělají parádní pivka, za hranice jejich regionů. Tím jim pomůžeme k tomu, aby se ukázaly novým zákazníkům, a tak mohly peníze místo do marketingu dát třeba do toho, že koupí pár dalších tanků a vyrobí víc piva.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázali žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Jsme žrouti a tady existuje úplně jasná volba, na které se shodneme všichni. Nejlepší žebra na světě mají v hospodě U Míče, kam na ně pravidelně chodíme. Ale pssst! Ne, že to řeknete všem! Ale sledujte náš Instagram a tam ty žebra taky brzy uvidíte.

Aja Kejdušová, 14. 11. 2019