Zaostřeno na projekt: Dvorek

Příběhy

Dvorek inspirace příběhy Zaostřeno na projekt

Na malém dvorku v jihomoravských Bořeticích se skrývá poklad. Stylová kavárna s příjemnou atmosférou a výběrovou kávou začíná být v Česku pomalu normou. I tak se ale jeden občas zarazí nad tím, jak někoho napadne otevřít si ji zrovna v obci s necelou tisícovkou obyvatel. Ale Dvorek funguje dlouho a skvěle.

Můžete se na úvod představit?

Jmenuji se Veronika Morávková. Pocházím z jihomoravských Bořetic, ale od vysoké žiji v Brně. Jsem vystudovaná inženýrka ekonomie, nicméně přes mnohaletou práci na brněnském výstavišti jsem se během mateřské dovolené dostala ke gastronomii. Vždy jsme rádi s manželem v Česku i ve světě poznávali a ochutnávali zajímavé restaurace a kavárny. A tak jsem si Dvorkem splnila svůj sen. Káva, víno, jídlo, květiny, dekorace, to je moje. A na Dvorku to mám vše pohromadě.

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomila, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Vysnila jsem si kavárnu a miluji vinařskou jižní Moravu. Vzhledem k tomu, že pocházím z Bořetic, místo bylo hned od začátku jasné. Na začátku jsem ale přesah Dvorku mimo náš region vůbec nevnímala. Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo jel speciálně za námi přes celou republiku na kávu. To je úžasné a moc si toho vážíme. Samozřejmě od začátku byla kavárna podnikáním. Ale na prvním místě jsme neměli a nemáme business plán. Když bychom do toho nešli bez většího přemyšlení a bez srdíčka, asi by Dvorek nevznikl. A asi by ani nebyl takový, jaký je.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste musela nejvíc bojovat? Co bylo doposud nejtěžší překonat?

Vybrali jsme si desítky let neudržovaný farní dvorek, takže před námi bylo neskutečné množství práce. A začátky byly hodně úsměvné. Původně jsme byli rozhodnutí pro maringotku, trošku jiné rozmístění Dvorku a pouze sezónní provoz. Dokonce jsme byli kvůli maringotce v kontaktu i s několika kolotočáři. Nakonec jsme se ale rozhodli pro kontejnerový modul a celoroční provoz, což, jak se zdá, funguje. Nejtěžší byla na začátku veškerá administrativa.

Na který úspěch jste nejvíc pyšní a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Jsem pyšná na tým Dvorku. Není to o mně, ale o nás všech. Díky tomu se daří získávat různá ocenění, navštěvují nás blogeři, píše se o nás. To všechno je především právě díky lidem na Dvorku. Chtěli jsme vybudovat úplně obyčejný, a přesto stylový podnik, ze kterého bude dýchat venkov, aby se na Dvorku každý cítil dobře. Jako na babiččině dvorku, jak často říkají zákazníci. A ten musí být vždycky s úsměvem.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Velký zájem o Dvorek nás tlačí rozšiřovat se. Ale v tomto jsme si nastavili jasnou strategii. Dvorek musí zůstat v obdobné velikosti, aby neztratil atmosféru. Takže největší výzva je aktuálně najít balanc mezi zájmem o Dvorek a naší velikostí a možnostmi.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Všichni říkají zaměstnanci, ale v tomto máme obrovské štěstí. Aktuálně jsme tým asi o 15 lidech a musím zaklepat, že jsou všichni skvělí.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázali žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Asi bych nepřežila bez rajčat a olivového oleje. Jinak ale občas ráda zhřeším cheeseburgem…

Aja Kejdušová, 9. 07. 2019