Zaostřeno na projekt: Ještě jednu

Příběhy

inspirace Ještě jednu příběhy Zaostřeno na projekt

Zmrzlinu, se kterou u jedné porce opravdu nezůstanete, najdete v brněnské kavárně Komár kafé nedaleko centra. Každý den kromě pondělí můžete ochutnat čtyři příchutě smetanových zmrzlin a dva sorbety, a to buď z kelímku nebo z křupavých kornoutků, které zmrzlinář také vyrábí sám. A malé zarovnané kopečky tu nehledejte, zmrzlina se servíruje špachtlí, hezky po italsku.

Můžete se na úvod představit?

Jmenuji se Jakub Gavor a v Brně jsem už šest let. Do Brna jsem se dostal kvůli studiu na stavební fakultě VUT. První pokus ale moc úspěšný nebyl a po roce jsem skončil. Po roce v jazykovce jsem si našel práci v Gran Moravii na Zelném trhu a k tomu jsem se rozhodl znovu studovat, tentokrát VŠ obchodní a hotelovou se zaměřením na gastronomii, hotelnictví a cestovní ruch. To už mě bavilo více a pomalu začalo období prvních experimentů se zmrzlinou. Moc rád na ně vzpomínám – bydlel jsem na studentském bytě se super kamarády a vše bylo tak nějak bezstarostné. Vždy jsem si ujížděl na jídle a dobrém pití, takže to společně krásně fungovalo.

V projektu Ještě jednu jsem byl do nedávna sám, ale už nejsem. Mám k sobě přítelkyni Kamilu, bráchu Filipa a kamaráda Patrika. Ti všichni mi teď dost intenzivně pomáhají. Postupem času musíme tým rozšiřovat. Teď jedeme každý na 120 % a nechci nikoho strhat.

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomil, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Jsou to čtyři roky, co jsem si pořídil vlastní zmrzlinovač a učil se metodou pokus omyl. Neměl jsem konkrétní recepty, prostě jsem jen míchal mléko, smetanu a cukr a čekal, co z toho vyleze. Bylo to v době, kdy v Gran Moravii koupili stroj a začali vyrábět točenou zmrzlinu. Dostal jsem to na starost, ale tenkrát to nebylo nic složitého, míchal jsem jen směsi s mlékem. Celý ten proces mi vrtal hlavou, a tak jsem to začal zkoušet doma.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste musel nejvíc bojovat a co bylo doposud nejtěžší překonat?

Víceméně jsem se nebál nikdy, byl jsem do zmrzliny tak zahleděný, že jsem neustále zkoušel něco nového a dával ochutnávat spolubydlícím, kamarádům a rodině. Za nějaký čas jsem odjel na třídenní intenzivní kurz do Itálie, do školicího střediska Carpigiani. Pak to začalo dávat větší smysl a už jsem nedělal vše jenom formou pokus omyl. Naučil jsem se tam základním pravidlům, které je nutné respektovat, aby měla zmrzlina správnou konzistenci, sladkost atd. To mě hodně posunulo a už jsem věděl, že si půjdu za svým. Ale věřte, že se budu stále učit, vím, že vždy bude prostor pro zlepšení.

Na který úspěch jste nejvíc pyšný a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Úspěch pro nás je, když se lidi vracejí a pochválí nás, řeknou, co se jim na nás líbí atd. To je ta největší motivace. Těšíme se z každé podpory a vlídného slova. Jsme na úplném začátku a ano, je to úžasná motivace. Člověk pak nemá ani moc pocit únavy i přes to, že kolikrát trávíme v práci hodně hodin.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Plány máme, ale ne zatím na větší provoz. Zatím jsme spokojeni tak jak to je. Musíme se stabilizovat a mít stále jasno v prioritách, které jsme si stanovili na začátku, což je řemeslnost, ne průmyslová velkovýroba. Raději každý den doprodám s dobrým pocitem, že jsme pro to udělali maximum, než jet kvanta, která jdou na úkor kvality.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Těžko říct a rozumovat nad tím do jaké míry je to problém, ale je jasný, že každý chce ze všeho vytřískat co nejvíce peněz. A to jde bohužel na úkor kvality. Každopádně je to jen a jen o lidech a jejich rozhodnutích čemu dají prioritu.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázal žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Hehe, to mám poměrně širokou škálu. Pravděpodobně ale vede tvarůžkový chleba s lutěnicí a chilli a k tomu pivo…

Aja Kejdušová, 12. 06. 2019