Zaostřeno na projekt: Lihovárek

Příběhy

alkohol Lihovárek zaostřeno

Na začátku všeho byl nápad dostat poctivé české pálenky na stejnou pozici, jakou mají v českých hospodách zahraniční rumy. Jednoduchá vize spočívá v prezentaci malých lokálních lihovarů a rozšíření povědomí o nich a jejich produktech. Původní nápad se proměnil v realitu coby svatební dar, funguje a rozvíjí se však dodnes. Jak se mu v současnosti daří? Na to se nyní podíváme.

Můžete se na úvod představit?

Jsme Zdeněk a Kuba a máme rádi dobré pití. Konkrétně české pití. Rozhodli jsme se tak začít tvořit galerii toho nejzajímavějšího, co se v Česku vyrobí. Zajímáme se o lihovary, palírny a pálenice.

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomili, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Nápad přišel jedné noci strávené na ostravské Stodolní ulici. Jako Pražáci jsme si mysleli, že v Ostravě bude v hospodách a barech boží výběr lokální slivovice. No a nebyl. Stejně jako všude jinde se i tady popularitě těšily doslazené rumy a průměrné velkoprodukční whisky. Pravda, několika Long Island Ice Tea jsme ten večer úplně nepohrdli, ale přesto jsme už v taxíku procházeli, kdo a co v Česku pálí. Došlo nám přitom, že problém malých, šikovných alchymistů je v neschopnosti nebo nedostatku času svůj vypiplaný produkt prodat. Nad ránem jsme registrovali doménu. Kupodivu i později u snídaně nám to přišlo jako dobrý nápad – no a tak vlastně Lihovárek vzniknul.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste museli nejvíc bojovat a co bylo doposud nejtěžší překonat?

Asi jsme vždycky bojovali, a rozhodně ještě dlouho bojovat budeme, s nahlížením na ovocné pálenky jako na laciné pití. Něco obyčejného. Přitom je to hloupost. My je vnímáme jako nejprémiovější z prémiových. Vždyť přece šťavnaté jablko nebo meruňka je daleko zajímavější vstupní surovina než obilí či cukrová třtina. Snad všichni musí souhlasit, že raději utrhnou hrušku ze stromu, než aby žvýkali klas pšenice. Navíc i cena vstupních surovin je u ovocných pálenek zásadně vyšší než třeba u whisky. A přesto je pro prémiovou whisky úplně v pohodě cena 1000 Kč a vyšší, kdežto skvělý ovocný destilát za 1000 Kč většině lidí přijde jako příliš drahý.

Na který úspěch jste nejvíc pyšní a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Jsme fakt hodně na začátku. Velké úspěchy nás teprve čekají, ale pyšní jsme za každou láhev z malé palírny, se kterou někoho seznámíme. U nás se totiž často kombinuje objev úplně nového pití s objevem neznámého výrobce. Zákazníci se k nám často vrací, protože jim jednoduše říkáme, co nám chutná a co by měli zkusit. A protože se vrací pořád, podle všeho neradíme vůbec blbě.

Proto se velmi těšíme na degustační kalendář. Ten totiž koncentruje výše popsané a je to takový náš opus magnum. Ukážeme v jednom produktu 24 pálenek a z každého lihovaru jsme vybrali to, co si myslíme, že jim jde nejlépe.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Největší výzva jsou teď pro nás, jak už to v e-commerce bývá, Vánoce. To bude honička. Navíc s tím naším kalendářem… ještě, že jich uděláme jen 600 kusů.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Náš obor jen kvete! Zažíváme boom „minilihovarů“ podobně jako si ho prožily minipivovary. Lihovarů sice nebude 500, ale 50 dobrých by během následujících pěti let být mohlo. Asi i díky růstu příjmů si lidé častěji koupí opravdovou slivovici za 550 Kč místo „švestky“ (která švestku nepotkala) za 250 Kč. Nějaké problémy samozřejmě jsou – tvrdý alkohol je takový otloukánek systému, kde se pivo a víno tváří, že v něm snad ani alkohol není. Z toho pak plyne pokřivená spotřební daň.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázali žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Zdeněk: Něco ke slivovici, třeba špek.

Jakub: Já raději něco k bezinkové pálence, ideálně panáka kdoulovice… to je takové dietní kombo.

Aja Kejdušová, 9. 08. 2019