Zaostřeno na projekt: Pekárna Veselo

Příběhy

inspirace Pekárna Veselo zaostřeno

Malých pekáren s poctivým pečivem v posledních letech přibývá, hlavně ve velkých městech. O to větší radost máme, když křupavý kvasový chléb koupíte i jinde. Jihlavská Pekárna Veselo manželů Heřmanových je zastávka, kterou při své cestě Vysočinou nesmíte minout.

Můžete se na úvod představit?

Jmenuji se Oldřich, anóbrž Oli. Je mi lehce přes třicet, mám krásnou ženu Lálu, skvělého synka Viléma a další potomek je na cestě. Po škole jsem si musel projít kolečkem od „low“ po „top“ manažera, abych zjistil, co mě vůbec nebaví. Všeho jsem nechal, odjel do Sydney, stoupl si ke dřezu a začal makat na tom, aby se ze mě stal kuchař. To se celkem rychle podařilo a už jsem se vezl na vlně euforie z toho, že si plním svůj sen. Postupně jsem vařil či pekl v Austrálii, Itálii, Irsku, Anglii, Německu, Rakousku a Islandu.

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomil, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Po Austrálii se ke mně připojila už i má milá a společně jsme nasávali zkušenosti. Jednou jsme takhle seděli v Londýně u kávy a říkali si, že už nás nebaví dávat naše nejlepší dovednosti někomu, kdo to nedokáže ocenit. Rozhodli jsme se tedy, že otevřeme vlastní podnik. Avšak od toho momentu trvalo zhruba ještě dva roky, než se podařilo našetřit peníze a vůbec vymyslet celý koncept.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste museli nejvíc bojovat a co bylo doposud nejtěžší překonat?

Naše začátky byly skvělé a plné euforie. Po měsíci, co jsme otevřeli pekárnu, se nám narodil Vilém a život nabral úplně jiné obrátky. Musím říct, že to celé jde zdánlivě bez boje, protože máme od prvního dne skvělé zákazníky. Se spoustou z nich jsme už kamarádi a kolikrát to u nás v pekárně vypadá jako doma v kuchyni, když přijde návštěva. Za to jsme nejvíc vděční a bereme to jako závazek nepolevovat v práci.  Ale jedna věc se přece asi najde. Určitě jsme si mnohokrát kladli otázku, zda otevírat pekárnu, když čekáme dítě. Abychom se z toho nezbláznili. Ale nakonec, kdo se bojí, nesmí do lesa, že?

Na který úspěch jste nejvíc pyšní a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Pyšní jsme sami na sebe, že už více než dva roky děláme jednu věc. Pyšní jsme na naše zákazníky, kteří od začátku vnímají, že vše děláme rukama, tudíž že se občas něco nepovede na 100 % a že chleba nestojí dvacku. Za dva roky se nám podařilo ustálit sortiment, sami sebe a najít tým, který to cítí stejně jako my. A samo sebou nám ego lechtá i fakt, že už pro spoustu nejen Jihlaváků jsme jejich pekaři.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Každodenní výzvou pekaře je udělat minimálně stejně kvalitní pečivo jako den předtím. Na této práci je skvělé, že každý den je nový začátek.  Další výzvou je nacházet nové výrobky, kterými oslníme zákazníky.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Problém nejen v našem oboru je najít mladé lidi, kteří jsou ochotni makat a nikoli jen čekat na 50 000 čistého každý měsíc. Přijde mi, že je mladým lidem často jedno, co za sebou zanechají. Hlavně že mají služební auto, mobil a home office.
Myslel jsem si, že když lidi uvidí, co a jak děláme, budou to chtít dělat s námi. Ale opak je pravdou. I tento fakt nás trochu brzdí v plánech posunout pekárnu třeba do větších prostor a přidat k ní ještě další aktivity jako bistro nebo kavárnu.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázal žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Moje žena Lála nebude nadšená, ale je to rozhodně smažák s hranclema a kopou tatarky! Neznám lepší jídlo po kocovině, ani před ní.

Aja Kejdušová, 9. 09. 2019