Zaostřeno na projekt: Sisters Poké

Inspirace Příběhy

inspirace příběhy Sisters POKÉ Zaostřeno na projekt

Sisters Poké je projekt dvou kamarádek Anky a Bao, které spojuje vášeň pro dobré jídlo. Na české gastronomické scéně jim chybělo poké, původně havajský pokrm inspirovaný japonským sushi, avšak servírovaným v misce jako salát. Anka a Bao se rozhodly si poké připravit doma a pozvaly na něj i své přátele, kteří je přesvědčili, aby se o své poké podělily i s ostatními. A tak vznikl projekt Sisters Poké, který Spirit Magazínu představuje jedna jeho polovina, Bao.

Můžete se na úvod představit?

Jmenujeme se Khuc Bao Cam a Vu Hai Anh. Přátelé mi říkají Bao nebo Julie a Hai Anh většina lidí neřekne jinak než Anka. Známe se již od prvního ročníku na VŠE, kde jsme spolu studovaly na Fakultě mezinárodních vztahů. Obě nás spojuje vášeň pro jídlo, objevování nových podniků, celkově gastronomie a cestování.

Jak vznikl nápad na projekt a kdy jste si uvědomily, že je to zajímavá příležitost pro podnikání

Před dvěma lety, během zkouškového období, jsme spolu seděly v kavárně Vnitroblock a „plakaly“ nad studentskými a pracovními strastmi. Po chvílí jsme opět zabrousily na téma gastronomie, že by nás bavilo dělat něco s jídlem, mít vlastní bistro, dělat něco, čemu rozumíme. Na nápad s poké jsme přišly náhodou. Umíme si připravit samy sushi a v asijské kuchyni není neobvyklé jíst z misek. Znaly jsme poké ze zahraničí a přišlo nám jako super nápad tento koncept přivést do Čech.

Původně jsme chtěly se Sisters Poké začít již v roce 2017, avšak analýza trhu, kterou jsme si udělaly (jak jsem zmínila obě máme ekonomické vzdělání i pracovní zkušenosti), ukázala, že není ta správná doba, proto jsme projekt odložily. Letos v létě 2018 jsme se rozhodly zkusit jinou cestu, a to skrze pop-upy a kolaboraci s českými gastropodniky a festivaly.

Jak vypadaly vaše začátky? S čím jste musely nejvíc bojovat? Co bylo doposud nejtěžší překonat?

Vzhledem k tomu, že jsme stále na začátku, je pro nás výzvou vše. To, s čím nyní nejvíce zápolíme, je koordinace denních prodejů poké na pop-up akcích. Dostat se k lidem, dát jim vědět, že Sisters Poké existuje a nabízí zdravý, dostupný způsob rychlého stravování. Další překážkou je také to, že momentálně studuji magisterské studium v Dánsku a Anka je na provoz v Praze sama. Víme, že to není ideální stav, ale perfektní stav neexistuje. I proto jsme rozjely Sisters Poké projekt teprve nyní, v září 2018.

Na který úspěch jste nejvíc pyšné a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Každý den, kdy jsme prodaly poké zákazníkovi, považujeme za úspěch. Velkou obavu jsme měly z našeho prvního festivalu – nevěděly jsme, kolik porcí máme připravit, kolik lidí přijde, či zda vůbec nějací přijdou. Máme radost, že nás lidi a přátelé podporují, že jim naše poké chutná a že dostáváme kladné ohlasy od zákazníků. Fungujeme teprve od září, je tedy těžké říct, na co jsme nejvíc pyšné. Samotný proces a to, že Sisters Poké existuje, je pro nás úspěch.

Dílčí kroky, které vedly k realizaci Sisters Poké, jsou jistě svázány s našimi předchozími pracovními zkušenostmi. Anka pracovala několik let v gastronomii, podílela se na provozu restaurace, má zkušenosti s přípravou. Obě dvě jsme studovaly řízení podniku a marketing. Já jsem se osobně podílela na rozjezdu a provozu jiných start-upů. V podstatě využíváme naše dosavadní zkušenosti, které máme a snažíme se je co nejlépe zužitkovat denně v Sisters Poké. Hodně se ptáme a máme kolem sebe lidi, kteří nám pomáhají.

Co je momentálně vaší největší pracovní výzvou?

Obě dvě máme stejný cíl: postavit Sisters Poké na vlastní nohy, najít místo pro provozovnu a přivést do Prahy podnik, který by nabízel zdravý koncept rychlých jídel. Taktéž se snažíme prodávat poké misky za rozumné ceny. Ve srovnání s jinými pražskými podniky, které nabízí čerstvé ryby jako losos a tuňák, patří náš produkt k těm nejlevnějším. Avšak nakupujeme ryby denně čerstvé a připravujeme je v ten samý den k prodeji.

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Nemyslíme si, že jsme nyní v pozici, kdy bychom mohly tuto problematiku hlouběji komentovat. Z našeho pohledu, ač opět podotýkám, že jsme nováčci, momentálně řešíme recyklovatelné obaly a udržitelnost. Přestože jsme si vědomy, že plasty škodí a všeobecně lidé nerecyklují, nabídka recyklovatelných gastro-obalů za přijatelné ceny i jejich výběr je stále v Česku i na Slovensku velmi omezený. Rády bychom, kdyby se více firem zabývajících se prodejem gastro-potřeb snažilo rozšířit sortiment. Naopak jsme rády, že do Prahy přichází nové podniky a lidé o ně mají zájem. Že podniky vaří z dobrých surovin a lidi stále více zajímá, co jedí a proč.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázali žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Za sebe si nejsem jistá, že dokážu říct jen jedno jídlo. Z české kuchyně si nedokážu představit život bez hovězího guláše s kolínky (za mě v Praze nejlepší v Lokále) a chleba ve vajíčku. Ze světové kuchyně nedám dopustit na vietnamský bůček na kokosu (thit kho tau) a dim-sum. S Ankou společně chodíme na zmíněný guláš do Lokálu, je to takový náš společný rituál. Anka ujíždí na sladkém, takže neodchází nikdy z večeře bez dezertu – nejraději má tradiční kynuté buchtičky se šodó.

Soňa Hanušová, 11. 11. 2018