Známý beze změny – Champagne Cocktail

Drinks

champagne cocktail cocktails drinkologie drinks historie

Všichni o něm už minimálně slyšeli nebo jej někde viděli, četli o něm v knize či v novinách, ba co víc, ti šťastnější ho i ochutnali. Sotva bychom našli jiný klasický koktejl, který by alespoň pomyslně ochutnala celá jedna generace a který by se těšil takové pozornosti ze strany moderních médií jako právě tento. A přesto nad ním visí jakýsi otazník, drobná pomlčka ve větě, po níž nastává smutné ticho – proč se již tento elementární a kdysi revoluční koktejl příliš neobjednává a proč se zdá být jeho „cesta do pekel“ posázena diamanty?

Podle vyjádření barového historika Davida Wondriche sahají kořeny koktejlů ze šampaňského vína kamsi do doby železné americké mixologie. Sám ji definuje jako období počínající zrozením koktejlu a jeho prvních definicí až po vydání první odborné barové příručky od Jerryho Thomase v roce 1862. Mezi první záznamy o pití šampaňského v míšených nápojích patří poznámky ze sanfranciského pozorování Franka Marryata z roku 1850, v nichž se podivil, že počet vypitých francouzských vín, mezi nimiž tehdy dominovalo šampaňské, dvojnásobně přesahuje v daném směru konzumaci na východním pobřeží u přibližně stejně velké populace, přičemž se většina vypila v podobě koktejlů. První skutečná písemná zmínka o Champagne Cocktail však pochází z pera amerického lékaře, diplomata a spisovatele Roberta Tomese, který ve svém díle Panama in 1855 poměrně obsáhle popsal složení a přípravu onoho nejdelikátnějšího nápoje na světě. Pro jeho přípravu doporučoval naprosto čistý led, cukr, bitters a šampaňské značky Mumm. Takový správný drink totiž posléze víří, syčí, pění a nejlépe uhasí žízeň.

Bezpochyby od druhé poloviny 50. let 19. století se tedy množí zprávy o koktejlech ze šampaňského, jež se objevovaly všude, kde byly peníze a touha je utratit. Finanční otázka byla v daném případě velmi podstatná, jelikož Champagne Cocktail stál průměrně třikrát až čtyřikrát více než obyčejný koktejl na bázi whisky. K popularitě koktejlů ze šampaňského, či dobovým výrazem prostě z „vína“, rovněž přispěl fakt, že nahrazení spiritu šampaňským bylo hojně vítáno ve sportovních kruzích a lidé považovali výsledný koktejl za skvělý ranní nápoj. Odtud snad také známé rčení „champagne for breakfast“. Ostatně v roce 1859 na toto téma vznikla rovnou celá báseň. Počátkem 60. let 19. století se proto vyskytují už konkrétnější záznamy o nápojích se šampaňským v kombinaci s brandy nebo pomerančovým likérem ve formě punčů a cups.

Důležitým prvkem šampaňského koktejlu je ovšem soudobý charakter šampaňského. To bylo mnohem sladší než dnes tolik oblíbený brut, jehož označení vlastně až do roku 1876 ani neexistovalo. Vždyť ještě ve 20. letech 20. století, kdy byla konzumace šampaňského zdaleka nejrozšířenější, mělo toto víno obvykle kolem 60 gramů na litr, což v současnosti spadá do kategorie doux, tedy velmi sladké. Kritéria se ale časem zpřísňovala a koktejl pomalu skomíral.

Původní verze Champagne Cocktail nicméně vůbec neobsahovala brandy ani jiný likér. Za touto invencí lze hledat až barmana Johna Doughertyho, jenž se svým Business Brace s trochou koňaku a perlivé vody vyhrál v roce 1889 koktejlovou soutěž v New Yorku. Z klasického pohledu mnoha odborníků ale přítomnost brandy zcela mění chuť nápoje, nemluvě o tom, že se receptura v barmanských příručkách objevuje až do roku 1937 bez koňaku, a i poté šlo spíše o vyhovění požadavkům hosta.

Champagne Cocktail – receptura podle IBA

9 cl vychlazeného šampaňského
1 cl koňaku
2 střiky Angostura bitters
1 kostka cukru

Na kostku cukru přidáme střik Angostura bitters. Vhodíme ji do flétny na šampaňské. Přilijeme koňak a poté pomalu dávkujeme vychlazené šampaňské. Ozdobíme plátkem pomeranče a třešní maraschino.

Moderní variace

Za první invenci koktejlu lze považovat návrh George Kappelera, který už před koncem 19. století navrhoval vyměnit Angostura bitters za Peychaud’s, neboť s brandy lépe fungují. Pokud nahradíte bitters absinthem a přidáte trochu koňaku, pak vznikne Casino Cocktail. K nejslavnějším variacím se posléze řadí Prince of Wales, který přidává Grand Marnier, a někdy je možné narazit rovněž na variantu s maraschinem. Zdánlivě zapomenutým je Chicago Cocktail, v němž jsou koňak a triple sec ve stejném poměru. Pokud bychom uvažovali dále nad koktejly se šampaňským, nelze vynechat jednoduchá spojení jako Mimosa, známá též jako Buck’s Fizz, nebo kombinaci absintu a šampaňského v Death in the Afternoon, za kterým stojí spisovatel Ernest Hemingway. Jako sofistikovanější verze se může jevit French 75, což je ovšem podle mého názoru spíše koktejl s vlastním příběhem. Zřejmě z důvodu prosté dokonalosti originálu není k nalezení příliš mnoho moderních variací, a tak lze jako nejzajímavější pokus o novodobou transformaci ocenit spíše koktejl Alfonso s přidáním Dubonnetu nebo počin Natashy David z newyorského baru Nitecap; v jejím podání se skládá Champagne Cocktail ze Suze, maracujového likéru Giffard a šumivého vína.

Tomáš Mozr, 29. 12. 2018